Kanadský double Dessert

Úmorné slunce vystřídal posvátný Yarovský déšť, který sice pokřtil karty, zato atmosféru rozproudil na maximum. Hráči v jedinečných dresech a krojích dodali karetnímu klání punc profesionality a my jsme byli u toho! Co ovšem celý mezinárodní turnaj pozvedlo na skutečně profesionální úroveň, byly dresy, kroje a insignie. Právě ty dodávaly hráčům punc profesionality a jedinečnost.

Bitva o Ignáce aneb Zrození legend

Hned v prvním kole se ukázalo, že půjde o nelítostnou bitvu.

Stůl 1: Vládce slunce a pouště

U stolu 1 drtil soupeře Eddulla s naprostou suverenitou 100% skóre, jako by si na "Ignáce" upekl pravý pouštní dezert.

Stůl 2: Zde padají drsné hlášky a hráči

U stolu 2 padaly první velké hlavy, nejdříve to schytal Paul a za ním hned i Cdr Riker, kteří se shodli, že si o to oba od začátku „koledovali“.

Stůl 3: Všechno, nebo nic!

Zdá se, že hráče u stolu 3 spojila naprostá rovnost. Nikdo si netroufl vyskočit z řady a skóre zůstávalo naprosto vyrovnané, čímž se každý z hráčů průběžně držel ve vedení, až do chvíle, než se s turnajem rozloučila Marge a poté i Polda.

Během krátké přestávky se Sir Ludwig pod vlivem dožské tradiční hudby oddával tanci v dešti a hráči se posilňovali Berounským Bearem, domácími oáza cookies i mongolskými fíky. Záhy se rozjelo druhé kolo.

Pekelná jízda do finále

V bitvě na „Mrňúse“ se napětí dalo krájet.

Po jedné z četných náporných her si musel ulevit Anjelik: "To je hrozný! Tady musím pořád počítat, nemůžu se ani na vteřinu uvolnit! Jo, mám to rád, je to stále překvapivé, ale je to hrozný! Bože!"

Nakonec dal stolu 1 sbohem s úctyhodnou výdrží na matchballu Ruprecht a za ním brzy Bloody Mary. Na její stížnost „Tak to byl sešup! Poslední čtyři hry jsem dostala na malou kartu Hejmu!“, se Anjelik bezelstně přiznal prostým „Ode mně!“.

Celým turnajem se nesla pak filozofická pravda - jak se tak zde říká mezi nebem a oázou - že „hrajete proti zku…vený náhodě“. A to je pravda, jak potvrdili všichni přítomní, kteří unisono dodali: „U stolu 1 se prostě nedalo vůbec povolit, neustálá pozornost!“

U stolu 2 podal Polda hrdinský výkon a dlouho odmítal sbírat trestná písmena. Panovalo zde ticho a hráči byli zcela pohlceni svými kartami. Po 11. kole se s hráči musel rozloučit Paul Von Reichenberg. Naše redakce musela uznat, že zde šlo zkrátka o „jeden dobrej zásek za druhým.“ Hrdě pak přijala Mrňúse i Marge a s úsměvemprohlásila, že necítí žádnou hořkost, dobře si zahrála a těší ji placky z pouštního turnaje.

U stolu 3 nebojují hráči jen s kartami, ale i se základní výzvou každého turnaje: odpolední únavou a potřebou spánku. Všichni se statečně drží, ale někteří už mají v očích místo písmen "Mrňús" spíš malé hvězdičky. S plackou Mrňúse si jako první odsedl mongolský vlk Fenho. Další na řadě s vyřazením byl Sir Ludwig, který byl natolik překvapen svou prohrou, že neměl slov! Předání placky od Prezidenta Unie ho zaskočilo víc než kterýkoli špatně zahraný "Mrňús". Bylo vidět, že potřebuje rozdýchat svou velmi těsnou prohru a fakt, že nepostoupil do finále.

Přes veškerou dřinu se ukázalo, že 80 % nestačí na finále, a tak do závěrečné bitvy postoupila elita: Niti (s 89,655 %), Eddulla, Augustyn, Anjelik, Auntie Catherine a Polda.

Pagáčový koncert

Déšť ustal a dovolil organizátorům efektivně přesunout finálový stůl doprostřed open-air arény. Finálovým slovem byl "Pagáč." Úsměvy hráčů se vytratily a nahradilo je koncentrované ticho, které prolomil až nekontrolovaný výbuch smíchu naší reportérky. Anjelik se totiž dopustil kuriózního faux pas, když poslal Augustynovi karty lícem nahoru. Po zásahu rozhodčí došlo na nové rozdání, načež kolo prohrál Anjelik s pokorným dodatkem: „Spravedlivě.“

Adrenalin a karty na hraně

Augustyna jsme zastihli v šatně, aby se k průběhu finálové hry vyjádřil: „Musím něco sladkýho! Je to peklo! S patřičnou dávkou adrenalinu, to je nutnost, speciálně, když člověk dostane tzv. karty na hraně.“

Přítomný prezident SCWU vývoj finále shrnul následovně: „Jdou po sobě jako kočky a psi, žádné slitování.“

Ve 21. hře se stal prvním „Pagáčem“ Eddulla. Ve 2š. hře ho následoval Polda, který opět statečně vzdoroval vstoupit do dveří s nápisem EXIT.

A konečně, ve 27. hře drama vyvrcholilo! Posledního „Pagáče“ získala Auntie Catherine a o výsledcích bylo rozhodnuto! Třetí místo obsadil Anjelik, na stříbrnou pozici - s lepšími výsledky po základních kolech - dosáhla Niti a absolutním šampionem se stal Augustyn!

Ceny, na které se nezapomíná

Předávání cen bylo slavnostní. Anjelík si za třetí místo odnesl domácí cuketu a katarskou slunečnicovou ropu. Niti dostala domácí brambory ze sousední oázy a Berounský Bear. Augustin byl obdarován putovním Kočičákovým talířem a domácími makronkami, které motivem Malého prince vyzdobili otroci ze sousední oázy. Cenu útěchy, pytel hnoje („místního zlata“), si odnesl Paul von Reichenberg.

A jak se po skončení cítili vítězové?

Exkluzivně pro vás přinášíme jejich slova:

Anjelik, bronzový vítěz, nám spontánně řekl: „Bylo to peklo, dneska. Bylo to peklo na cestě do Ráje.“ Jak poetické a přesné!

Stříbrná Niti nám s obrovskou úlevou a radostí v hlase svěřila: „Já su tak šťastné, jak bych přeplavala kanál La Manche.“

A absolutní vítěz, Augustyn, nám v exkluzivním rozhovoru řekl: „Nejvíce bych vyzdvihl kanadský úspěch, a toto je skutečně pěkný příspěvek do naší roční bilance. Jsem hrdý na svou partnerku Niti. No a pro mne osobně to byla pekelná jízda s Anjelikem.“

Závěrem jsme pro vás získali i zhodnocení turnaje Prezidentem Unie: „Turnaj byl kvalitní, jak se dalo předpokládat už ze soupisky. Viděli jsme skutečně ofenzivní hru a vyhrál ten nejlepší, vlastně favorit, který již nějakou dobu nevyhrál a bylo otázkou času, kdy se vrátí na výsluní. V tomto případě to byl double win pro Midgard!“

Zkušenosti a um hráčů se míchaly s Osudem, který byl v této hře všudypřítomný. A jak poznamenal Sir Ludwig, coby aristokratický pozorovatel, „finálový stůl je buržoazní přežitek.“ Dnešní reportáž končí, ale na zážitky z této jedinečné oázy se jen tak nezapomene!