Sedmé Copo do Monteiro posedmé ve veganské burgerárně Belzepub otevřelo druhou polovinu National Tour. Tradiční technické problémy se minimalizují a při vzácné dochvilnosti celého startovního pole začal turnaj prakticky bez zpoždění lehce po půl sedmé, takže měl skončit celkem pohodlně po hodině dvaadvacáté. Takový byl turnajový plán,…
…který pořadatelé ještě urychlili tím, že pustili jen jednu hymnu a rezignovali na představení nováčků, což je pro mě málo pochopitelné v momentě, kdy tyto hráče prakticky nikdo z přítomných nikdy neviděl. A tak se Dejv a Zia Mahmood museli představit svou hrou a ostudu vietnamským Burning Cards rozhodně neudělali. S vietnamskou jednotkou bude rozhodně třeba počítat na Team Championship.
Portugalští pořadatelé rozdávají tradičně vítězům portské a ani letošek nebyl výjimkou. I v tomto ohledu by se měla Unie zamyslet nad inovací dotování turnajů, rozdíly jsou obrovské. Vedle Afrocatu vypadají Mongolian Open nebo Copo do Monteiro jako prostějovský ITF vedle Indiana Wells. A dá se předpokládat, že na Fiestě Praga OLE! přijdou opět výrazně „lepší časy“ co se týče hmotných cen. Klasiky si víceméně našly svou cestu, ať už jde o katarské sladké ceny, septemberské medy, ovoce a bezobalové dobroty, nebo utopence z RiverCat, byť z turnaje trochu vyhání některé hráče. Ale i proto si hráči mohou turnaje vybírat dle libosti a atmosféry, ve které chtějí hrát. Tak snad se v budoucnu dočkáme standardu i na Nationals.
Hladina věcných cen ale není určitě jedinou věcí, která se musí změnit. Tou nejzásadnější změnou musí být dynamika hry. Většina partií byla divácky zcela nekoukatelná a turnaj se dohrával ještě po 23. hodině. Pokud by se měl dále držet tento trend, může se snadno stát, že se brzy bude hrát jedna partie patnáct nebo dvacet minut. Šílené. Rozhodčí má pochopení pro přemýšlení nad některými tahy, ale těžko může tolerovat půlminutové rozhodování u sedmi štychů každé kolo. Takhle se Kočka nehraje. Takhle se hrají šachy. Stejně tak rozhodčí může vyzvat hráče k rychlejšímu rozdávání a to, že se hráčka „cítí dotčena“ touto výzvou, nedává žádný smysl. Pokud je v pravidlech, že hra má být dynamická, tak „dotčení“ zbytečným zdržováním by měli být všichni okolo. Hráči, kteří musí držet průběh hry dlouhé minuty, i když Kočka je hra strategická, nikoliv soutěžení v krátkodobé paměti. Pořadatelé, kteří se musí vejít do časových možností prostoru, kde se hraje. Personál toho podniku. Diváci, kteří chtějí vidět hru a ne nekonečné vzdychání a zírání do dvojice karet, z nichž jedna je žaludský král a druhá žaludské eso. Ne, nesmějte se, viděl jsem neuvěřitelná „přemýšlení“ za svojí kariéru, tohle se už mohlo klidně stát. Obtěžuje to samozřejmě i hráče od druhého stolu, kteří to umí hrát a čekají tři čtvrtě hodiny na finále a pak jsou ve stresu, že nestihnou vlak. Ano, tihle by měli být „dotčeni.“ Bohudík (žel) tahle část hráčů nemá ani chuť ani pravomoc někoho „prudit“ za to, že neumí za dvě minuty rozdat. Od toho tu je rozhodčí nebo pořadatel, který to dělá až ve chvíli, kdy mu nic jiného nezbývá, protože je ohroženo samotné odehrání turnaje v předepsaných parametrech. Já samozřejmě chápu, že mezi karetními hráči jsou i lidé, co v životě nesportovali. Elitní Kočka sportem je. Nemáme dopingovou komisi, nemáme sázky, ale všechno ostatní svoje pravidla má a pravidla jsou nad egem nebo názorem hráče. Unie má nástroj, který se ale zdráhá využít. Tedy zkrátit kolo na čas dvou hodin. I na CdM byla tato varianta ve hře, nakonec po ní poředatelé nesáhli. Já jsem osobně rád, to je pravidlo, které sice může zachránit průběh turnaje, na druhou stranu, pomalé stoly to nikterak nepostihuje a zkresluje to výsledky. Ale co jsem slyšel dnes v kuloárech, chystá se něco radikálnějšího. Tak uvidíme.
A teď už k turnaji, který přinesl naprosto neuvěřitelný závěr.
SKŘET
Pokud někomu zpomalující tempo hry nevyhovuje, je to jednoznačně Oldin. Vítěz prvního ročníku z roku 2020 se v posledních sezónách vyloženě trápí a ani na svém určitě oblíbeném turnaji se s formou nepotkal. Jen necelých 55 % z něj udělalo nejslabšího hráče základního kola a do malého finále šel z pozice A. Dalším rozčarováním, zejména pro tradičně náročné mongolské fanoušky, jsou výkony Paczessy. Po nezdařené generálce na AfroCatu, kde nehrála o body, se do finále neprokousala ani na svém důležitém Nationalu. Bohužel se na ní projevuje stres a odpovědnost funkcionářky. Je nucena zodpovídat dotazy na kdeco, jsou hráči, kteří ji obtěžují dokonce při samotné hře, aby se na něco zeptali. Výsledky ukazují, že není snadné takové okolnosti odfiltrovat. Paczesse se nepovedl hlavně začátek turnaje, postupně svou hru zlepšovala, ale na lepší, než celkové 8. místo to nestačilo. Od stolu 2 vypadl ještě pozdější vítěz malého finále Cdr Riker a dohráno bylo po dvaceti hrách. To u stolu číslo 1 bylo v tu chvíli ještě stále všech šest hráčů a téměř hodinu se čekalo na jeho dohrání. Tady jako první prohrál Eddulla, následován nováčkem Dejvem a nakonec i vinohradskou Matiti. Her bylo nakonec jen 24, ale časový rozdíl byl opravdu velký.
ODULA
Do velkého finále prošli všichni tři největší favorité, tedy Jooki (100% základní kolo), Maczka (87,5 %) a Katarinator (76,5 %), doplněni o nováčka Ziu Mahmooda, Osvalda a Poldu. Průběh finále dával naději na rekordně krátký průběh. Zia Mahmood prohrál své první tři hry a jen co svou sérii zastavil, zopakovala jeho „hattrick“ Osvald. Jooki vydržel v turnaji 21 her bez porážky a už se začalo šeptat o první stovce v dějinách hry. Prvním Jookiho písmenem se však průběh celého finále změnil. Sice vzápětí vypadli jak Osvald (50 % ve finále), tak Zia Mahmood (také 50 %), ale zbylá čtyřka se v porážkách začala víceméně střídat. Jako první se na mečbol dostal incredible great Jooki a bylo jasné, že jeho jedinou šancí na vítězství bude full position a rozhodující hra. V té chvíli ztrácel jedno písmeno na Maczku a dokonce dvě písmena na Katarinatora a Poldu.
Rozhodujícím okamžikem turnaje se stala finálová hra číslo 26. Po druhém štychu bylo prakticky rozhodnuto, ze hry bylo 15 bodů a v Poldově ruce jediná karta, která mu mohla vzít vítězství. Polda tu kartu zcela nepochopitelně neodmáznul, vzal štych desítkou a králem stejné barvy, který mu zůstal, dobral další čtyři štychy. Bylo z toho 18, čtvrté písmeno a následující hra musela rozhodnout. V té už ale Polda turnaj vyhrát nemohl a rozhodovalo se jen o tom, kdo zůstane čtvrtý a zda vyhraje Maczka, nebo Jooki. A nebylo překvapením, že si Kkčka tuhle variantu nezkazila a Jooki si mohl opravdu o fous připsat šestnáctý titul kariéry a devátý od roku 2022, kdy pravidelně připisuje alespoň jeden primát ročně. Ano, čtete správně. Naposled nic nevyhrál v sezóně 2021. Od té doby čtrnáct pódií. Fenomén. Nicméně pokud se mohu opět vrátit k nechtěnému tématu tohoto turnaje, ani Jooki nepatří mezi hráče, kteří by oplývali schopností hrát svižně. Velice pochybuji, že by mu tenhle styl trpěli v Kozlovně.
A ještě perlička. Vítěze si nikdo netipnul!
Začíná se vyjevovat klubový žebříček před Teamovkou a do vedení se dostali očekávaní největší favorité z Bílé hory, těsně následovaní Royalem. Tedy česká škola opět určuje směr, ale ještě není hotovo a třeba Midgard nebo No Stresaran se po Fiestě klidně mohou dostat do čela. Zajímavostí je také třeba to, že Polda, přes nešťastný konec finále, má stejně bodů jako tři hvězdy Dashinchilenu dohromady. Dashinchilen spadl na desáté místo v sezóně a jeho posledními nadějemi na nějaké vylepšení budou na Fiestě Pragha OLE! Fenho a především rutinér Padre. Tam se můžeme těšit na návrat irské kočky v podání zkušené Zhaf, přestoupivší co Cork McEima a zapojí se díky Lucce i poslední klub, který jsme tento rok ještě neviděli. Slavná Hardangervidda Smoking Elks.
Tak hlavně, ať hrají rychleji.
pro SCWU media
Leon Berger
National Tour
Turnaje Copo do Monteiro
Proběhl
4. března 2026
Belzepub (Praha 3 – Žižkov)
Sezónní žebříček aktuálně po Copo do Monteiro 2026 – HRÁČI
Sezónní žebříček aktuálně po Copo do Monteiro 2026 – KLUBY